Úvod / Články

O Endorfinech...

06. 04. 2012 Autor: Patriot 6652× 45
Co žene člověka, takřka za každého počasí, ať je nesnesitelné vedro, nebo mráz, že má pocit, že mu slezou nehty, do terénu s detektorem? Proč člověk radši neleží na kanapi u televize, nebo s pěknou knížkou v ruce? Proč není raději v hospodě s kamarády, s milou v parku nebo ženou na procházce v parku? Mnoho z Vás si určitě někdy položilo stejnou nebo podobnou otázku...

Nedokážu pochopit lidi, kteří nemají žádného koníčka. Někdo sbírá známky, pivní etikety atd., někdo chodí na túry, další rád jezdí na motorce nebo autem, staví modely, vaří, peče a já nevím co ještě. Dřív jsem chodil na ryby. Docela dlouho, několik let. Je to podobné jako detektoring. Jdete na ryby, máte políčeno na pěkného kapra, víte že tam jsou, že (jdou) a nakonec buď nepřinesete vůbec nic, nebo úplně jinou rybu : ) Na ryby jsem přestal chodit, když jsem začal zjišťovat, že kámoši, se kterými jsme většinou chodili na ryby společně, se pomalu začínali měnit. Už nešlo o ryby, nešlo ani o to být v přírodě a nesedět doma, ani už nešlo o společnou rybačku...

Chlapi se změnili. Už to nebyl koníček, začínalo to zavánět snobstvím a vytahováním, kdo má lepší pruty, kdo má jaké hlásiče atd. Už se nemluvilo o rybách, o ženských, ani o sportu a kupodivu už ani o práci. Začínal jsem víc a víc slýchat jen značky výrobců, ceny toho a tamtoho a s tím nic nechytíš, musíš si koupit tohle. Ti, co u ryb vydrželi, jezdí na víkendy k vodě, rozbalí super luxusní nádobíčko, jednou nahodí a potom víkend u vody propijí a prospí a nechytí nic. Chodil jsem míň a míň, partu jsem opustil a byl ze mne rybář samotář. Sedíval jsem si u řeky nebo rybníka celé hodiny a civěl do stromů a do vody. Chodil jsem míň a míň a najednou pruty skončily ve sklepě. Najednou jsem nevěděl, co s volným časem, kterého jsem měl dost. Děti vyrostly se mnou na rybách a našly si svou zábavu, tak jsem se začínal poohlížet po něčem jiném a došlo i na otázku koupi detektoru.

Začátky byly úsměvné. Nikdy nezapomenu na první hledání. Vypravil jsem se do lesa u nás za městem. O hledání jsem nic nevěděl, byla spousta sněhu, ale vůbec mi to nevadilo. Šel jsem do lesa s batohem, v něm složený detektor, hrozně nenápadný. V lese jsem detík složil a šel hledat. Našel jsem jen pár rezavých věcí, možná i díky tomu, že jsem neustále koukal jestli někdo nejde a nesleduje mě, jako zloděj. Dnes se tomu směju, když chodím po poli těsně vedle hlavní silnice a projíždějící auta vůbec nevnímám. Věnuji se plně signálům a očima nehlídám, jestli někdo jde, ale spíše sleduji krajinu, občas mě při hledání něco zaujme, tak si udělám fotku. Mám hlad, sednu si kdekoli, posvačím a vůbec neřeším, kde to je. Stal jsem se součástí krajiny, ať je to louka, pole nebo les. Chodím v ní a splynu s ní. Dostávám se na místa, kam bych se jinak nedostal protože je to kolikrát tak hrozný terén, že se až sám sobě divím, že se tam sápu. Chodím na jaře, kdy se příroda po dlouhé zimě probouzí, chodím v létě, kdy jsou občas děsné pařáky, že jsem propocený skrz naskrz. Chodí na podzim, kdy příroda dozrává a žerou mě komáři, ovádi a klíšťata, jdu i v zimě, když není velká vrstva sněhu. Někdo by řekl bl ázen a masochista.. Člověk je od přírody lovec, hlavně muži (tím nijak nezapomínám na hledačky, ženy, které propadly kouzlu hledání, naopak se před nimi hluboce skláním), v dávnověku lovil mamuty a jeleny, dnes loví co se dá. Já lovím to co se skrývá pod zemí a zážitky. Chodím sám i s malou partičkou. Člověka potěší, když se může bezprostředně po nálezu pochlubit kamarádům a kamarádkám, co našel. V každém je trochu exhibicionismu ješitnosti, co si budeme povídat. Ten, kdo vystaví své nálezy na odiv ostatním, ve většině případů nestojí o radu, co to vlastně našel, ale o trochu té (slávy). Pochvala potěší. Nehledám pro zisk, ani pro slávu, hledám čistě pro radost. Radost z toho, že můžu být v přírodě, kde se nabíjím po náročném turnusu, kdy jsem týden v kuse od rána do večera v práci. Radost z nálezu, ať je to odznáček, mincička, nějaký šmuk, nebo cokoli jiného. Nejsem zlatokop, mám radost i z naprostých hloupostí. Najdu knoflík a hodiny dokážu přemýšlet o tom, kdo ho nosil, jak vypadal, co zrovna dělal, když ho ztratil, proč ho vůbec ztratil. Pak ho doma čistím a v duchu si vytvořím příběh. Má ho každá věc, kterou najdu. Bez příběhu je mrtvá… Mám rád staré věci. Má je rád, protože dokážou mluvit. Mluví o době kdy byly vytvořeny, o tom, kdo je vytvořil, kdo je použív al, kdo na nich nechal svou stopu. Nové věci příběh nemají, alespoň ne pro mne. Baví mě příprava den před hledáním, baví mě cesta, baví mě bloumat krajinou a ž do úmoru. Jsem unavený, ale jinak než z práce. Krásně si při hledání vyčistím hlavu od všedních starostí, kterých má každý spoustu. Baví mě rozmanitost. Baví mě i sedět na malém smeťáčku a hrabat a hrabat. Hledání nikdy není stejné. S detektorem jdete na válku, přinesete kolečka, nebo také nic. Je to loterie. Jasně, můžete tomu pomoci. Nastudovat literaturu, staré mapy, navštívit archivy a vyhledat informace, které potřebujete. Koupíte si lepší, výkonnější detektor, silnější baterie a vyrazíte vstříc dobrodružství. Všechno ale závisí nejvíc na štěstí. Určitě se Vám někdy stalo, že jste šli loukou, mácháte si detíkem, civíte, kde co lítá a máte nabraný směr. Najednou Vám něco napoví : zkus to víc doleva, směrem k těm stromům v dálce… Změníte tedy směr a po pár máchnutích signál a super nález! Řeknete si, nejít tímhle směrem a jít dál rovně, nemám nic. Občas mívám taková tušení a už jim naslouchám, mockrát se to vyplatilo.

Vím, že hledání je i byznys, ale pro mě ne. Jsem starý kus a jiný už nebudu. Obyčejný detektor a hlava plná fantazie a očekávání, co den tam venku přinese. Má sbírka věciček nalezených je dost obsáhlá, mnozí, kdož mají detektory o dvě i více tříd výše, nikdy nenajdou to, co jsem našel já. Jak říkám, je to o štěstí. O náhodě. O tom, být ve správný čas, na správném místě. Je to o Endorfinech a pocitech, které v nás zůstanou i roky. Díky detektoru jsem jiný člověk. Díky detektoru jsem poznal spoustu super lidiček. Díky detektoru jsem abstinent. Bláznivý nápad. Tak hrozně moc jsem chtěl najít železný kříž, že jsem si řekl : Až najdu železný kříž, dám si pivo. Trvalo to skoro čtyři roky… Pak už jsem si konečně to pivo mohl dát, ale už jsem po těch letech ztratil chuť a přišlo mi to jako hloupost. Tenkrát jsem si opravdu tak zařval, že mi skoro praskly hlasivky a nemohl jsem potom mluvit. Přišly další a už to nebylo takové. První je první. Je v hrozném stavu, polní otloukánek, ale má a stále bude mít ve sbírce čestné místo. Jsem více na války, ve věcech z války je více emocí, více pozitivní i negativní energie. Je to i nesmírným utrpením, které lidé zakoušeli a v těch předmětech to prostě zůstalo. Mají pro mne větší vypovídací hodnotu. Nedávno jsem našel krásný pražský groš, neřval jsem, jen jsem s sebou fláknul na záda, civěl do modrého nebe a smál se jako blázen, až mi tekly slzy. : ) Vteřiny absolutního štěstí... O tom to hledání vlastně je, prožít si své minuty štěstí na tom světě.

Každý je na něco jiného, někdo sbírá známky, pivní etikety atd., někdo chodí na túry, další rád jezdí na motorce nebo autem, staví modely, vaří, peče a já nevím co ještě. Takže asi tak nějak to podle mě je ….

 Autor: Patriot

Komentáře

Feek

06. 04. 2012, 11:45

Hezky sepsáno, osobně jsem nikdy neměl koníček, který by mě stále bavil i po třech letech, až teď.

bad

06. 04. 2012, 12:05

a tak by to mělo být.......

diamond

06. 04. 2012, 12:30

Kolego, jako by jsi mě mluvil z duše. Krásně napsáno

Fliegerdedek

06. 04. 2012, 12:54

Máš 100% pravdu a myslím, že každý z nás si něco podobného nosí v sobě, jen to neumí tak krásně obyčejně vyjádřit jako Ty ! Díky !!!

provin

06. 04. 2012, 13:45

tak tohle je super článek,mám to podobný i s těma rybama a lidičkama okolo. Je to fakt přesně VONO..
Díky za sepsání,myslim,že je nás tady víc..
Krásný pípance a hodně takových zážitků všem.

loner

06. 04. 2012, 14:54

Svatá pravda, hlavně s těma rybama ... myslel jsem chvíli , že čtu o sobě , díky Ti za krásné zamyšlení. Hodně z nás to TAKHLE cítí, ale ne každý to umí takhe hezky " pojmout". Ale to bych se jen opakoval, jinými slovy to už okomentovali ostatní.

Jackus

06. 04. 2012, 14:54

pliza27

06. 04. 2012, 15:08

tak pěkně jsi to napsal. Každej si tím projde a myslím že většinu to chytne. V tomhle koníčku člověk roste ze štěněte a jednou možná z něj bude i starej pes. pokud vytrvá, každopádně osobně jsem si aspoň zopakoval dějepis co se mi už začal pomalu z hlavy vytrácet

balli

06. 04. 2012, 15:13

Asi nás je hodně,já také začal rybama a postup úplně stejný.Tohle by si měli přečíst pánové co o nás budou rozhodovat.

Kansan

06. 04. 2012, 16:15

Je to napsáno ... a za TO patří
Pro neznalé Hledače trošku"tělovědy"
- Endorfín nazývaný jako hormon štěstí nebo i lásky je bílkovinná látka, tvořící se v mozku mající účinek morfinu při kladných prožitcích pramenících ze světa relaxu jej potřebuje i když TO nachvilku vypadá že zastavuje

SeppDT

06. 04. 2012, 17:22

Nevím, čím to je, ale jak tak čtu tak většina nás "bývala" rybáři.Já osobně jsem rybám stále věrný a nemusím mít žádné supermoderní vybavení, já chodím k vodě hlavně pro relax, vyčistit hlavu od všech všedních starostí a pohodičku.Chodím sám a vyhovuje mi to.To samé platí i pro hledání, na které chodím také sám.Dříve jsem chodíval s kolegou ale u něho se poté projevila choroba zvaná "závist" a tak jsem skončil opět sám.Nevadí mi to a jak mnozí potvrdí, takové ranní posezení u vody kdy je ještě šero a příroda se teprva probouzí a nad vodou je mlžný opar......to vydá za všechny antidepresiva na světě.

Petr1259

06. 04. 2012, 19:27

Chodím s detektorem 17 let a troufám si tvrdit,že jsem podobná krevní skupina.U mě to není ani tak o nálezech,ale o vůni přírody.

unrra

06. 04. 2012, 19:43

Bezva článek, nejsem už zajíc a chodím hledat občas, ale s tím článkem se ztotožňuji.

lukis555

06. 04. 2012, 20:31

No tak samozřejmě to je i můj případ, sice s kvalitnějším detektorem vzrostla i kvalita nálezů, tudíž už nemívám radost z takových maličkostí jako dříve, což mi někdy chybí, ale stejně mě hledání snad nikdy nepustí... nezačal jsem rybami, zrovna jsem začal hledat. chodím jen dělat kamarádovi "garde" na rybářský závody všem hodně štěstí v terénu!

milda70

06. 04. 2012, 20:31

Pěkný čtení.

Bajo72

06. 04. 2012, 21:11

Trefil ses do noty spoustě lidem (i mě) .. Lidí bez vážnýho zájmu nebo koníčka (hobby) je mi upřímě líto..žijou marnej život.. ..

kim

06. 04. 2012, 22:00

KRÁSNĚ JSEM SI POČETL.

svobji

06. 04. 2012, 22:30

A PŘESNĚ TAK TO JE

Dark.Warrior

06. 04. 2012, 23:32

Přesně kvůli tomu kouzlu, které je zachyceno na fotce, na tato místa do hor jezdím hledat ze všech míst nejraději. Sice to není co do počtu nálezů "zlatý důl" ale i blbej knoflík potěší. Na ryby jsem nikdy nechodil, nebavilo by mě asi jen sedět a čekat a "aktivně" nic nedělat, ale hledáním prostě žiju - však víš... Nejlepší jsou společné akce v naší 4členné sestavě. To je pak teprve radost, když někdo donese něco zajímavého na závěr!

Vlasov68

07. 04. 2012, 02:24

TEDA..... TO JE PŘESNĚ ONO.

matr

07. 04. 2012, 10:06

Moc pěkně napsané

fagin

07. 04. 2012, 15:06

vlasec

07. 04. 2012, 17:26

Mooc hezký

PaZa

07. 04. 2012, 18:37

Klobouk dolů, krásně napsáno Řekl bych, že než jsem někdy před šesti lety objevil tento koníček, tak mi stále něco chybělo. Tohle mě naplňuje i když času moc není. Dík P.

valda2

07. 04. 2012, 22:13

Nádherný a přesný

Vlasov68

08. 04. 2012, 00:54

Patriot: Musel jsem si to dát ještě jednou.
Moc pěkně jsi to spísnul.

Milouš

08. 04. 2012, 08:36

Moc pěkně napsaný. Toto jsou slova člověka, který ví, co život dává. Třetí odstavec tohoto článku je memento i tohoto webu. Chci se bavit a né dělat vědu. Takhle přesně to bylo s rádiama CB. Na pásmu už skoro nikdo nebyl krom kamioňáků a každej doma měl mašinku za deset tisíc. Na srazu se jen mluvilo o tom, kdo co má a jakej má dosah, jestli má selektivu a topení. Přestal jem tam jezdit.Já chodím sám. Mám rád klid. Znám pár kolegů, popovídáme si, ale každý si jde po svých. Toto je koníček, kde peníze nehrají roli. Myslím tím, když se s tím člověk neživí. Za tu pravdu dávám .

Lord

08. 04. 2012, 11:08

Začínal jsem úplně stejně v lese aby mě nikdo neviděl s detíkem v batohu. Dnes si to užívám a každý nález potěší. I ten nejobyčejnější. Samozřejmě mám už spoustu knih a map, ale to asi každý.
Ať nám to pípá.

Helferin

08. 04. 2012, 15:33

Napsal jsi to moc krásně, četla jsem dvakrát Za devět let mého hledání jsem měla štěstí, že mě endorfiny několikrát zaplavily, ano jsou to vteřiny absolutního štěstí a při každém pohledu na nález se toto štěstí vrací. Děkuji za hlubokou poklonu hledačkám, málokdo dokáže pochopit , že ráda vstávám ve čtyři hodiny a celý den se přehrabuji na smeťáku nebo chodím po lese , loukách a polích. Chodím hledat právě proto, co jsi tak krásně napsal.

samotaaar47

08. 04. 2012, 21:22

Krásně napsané.Myslím,že dost nás uvažuje stejně

Kloss

09. 04. 2012, 13:54

Klobouk dolů, dokážeš napsat pocity, které někteří z nás cítí stejně, ale je pro ně složité to napsat. Tobě se to podařilo.

čumim

09. 04. 2012, 16:09

Jo a o tom to je

oldironsides

10. 04. 2012, 08:00

Mooooc hezký počtení .......

rivercb

10. 04. 2012, 17:37

...krásně a trefně popsané okamžiky ...dějuju a přeju hodně štístka...

rivercb

10. 04. 2012, 17:38

...krásně a trefně popsané okamžiky ...dějuju a přeju hodně štístka...

Rozum

10. 04. 2012, 20:39

Mel jsem chvilky kdy jsem se snazil neco podobneho sesmolit avsak jsem zjistil ze to vlastne neumim dat do kupy.Ty jsi to dokazal a myslim si ze jsi vyjadril perfektne co se tyce aspon 90% hladacu.Dekuji za takovyto clanek...Preji ti stesti

Patriot

10. 04. 2012, 22:37

Děkuji všem, co vydrželi dočíst celý článek. spoustu lidí to odradí, pokud je to více než 3 věty. Nejvíc mě ale potěšilo, že dost z Vás pochopilo, co jsem tím chtěl říci. Šlo by toho napsat mnohem víc, ale to podstatné, co jsem nosil dlouho v hlavě jsem napsal. Tím se mi v hlavě uvolnilo zase trochu místa na jiné věci Díky

Rozum

11. 04. 2012, 08:53

Patriote neboj lidsky mozek vyuzivame jen z mala....pokracuj

poszlad

11. 04. 2012, 12:32

hesos

11. 04. 2012, 19:16

svatá pravda

garisz

11. 04. 2012, 19:55

Patriote pěkný čtení a pravda pravdoucí

keliška

11. 04. 2012, 22:06

Moc hezký čtení. U mně je to o vypnutí a o relaxu v přírodě.

Kuldat

12. 04. 2012, 10:23

přesně takhle bych to napsal já, kdyby se mi chtělo..paráda a díky

Tonny 69

12. 04. 2012, 14:46

Super počteníčko, přesně tak to cítím i já ale neuměl bych to tak napsat

Lord Kryploza

16. 04. 2012, 21:14

Podle mne 99% hledačů je také rybařem nebo amaterém v radiových přístrojích ( či jak se to nazývá). Uplně si mi mluvil z duše:) Přeji mnoho dalších krásných nálezů:)