Úvod / Články

Přednáška: SS-Totenkopfring, Himmlerův prsten cti

30. 04. 2017 Autor: Kasander 14 komentářů
„Legendami opředený SS-Totenkopfring – neboli Prsten cti (Ehren ring) – není pouhým sběratelským předmětem. Znalci je považován za výjimečnou relikvii, za tajemný Svatý grál mezi SS militariemi, “ píše na přebalu své mimořádné a mimořádně objemné knihy „SS-Totenkopfring – Himmlerův Prsten cti“ Martin Toman. Mimořádnost tohoto artefaktu nepochybně po přečtení knihy uznají i ti, kteří militárie nehledají či nesbírají a patrně i mnozí z těch, ke kterým patřím i já, kterým je jinak tématika SS dost odpudivá. Přesvědčila nás o tom i přednáška, kterou Martin Toman uskutečnil v prostorách redakce a prodejny Detektorweb.cz minulý páteční večer.
Přednášku umocňovala výstava dvaceti SS-Totenkopfringů ze sbírky Martina Tomana a tří prstenů od dalších majitelů, nepochybně největší kolekce těchto prstenů, jaká kdy byla u nás takto veřejně prezentována.
První, co člověka při čtení napadne, je, že takovou knihu mohl napsat a takové množství prstenů nashromáždit jen někdo, kdo je mimořádně zaníceným sběratelským fandou a výjimečným znalcem tohoto do drobného kousku kovu materializovaného zla a kdo je zároveň velice schopným pátračem v historii a dobrým publicistou. Sběratelům a hledačům se tak dostává do rukou nejúplnější a nejpodrobnější a navíc čtivá studie o mýtickém prstenu a asi je třeba rovněž očekávat, že po jejím vydání už to ani na trhu s „darováky“ nebude tak jako před tím.

Knížku přišel pokřtít historik, spisovatel a publicista Jaroslav Čvančara, autor mnoha historických publikací, mj. Anthropoid, Heydrich, Někomu život, někomu smrt, který ze svého bohatého archivu přispěl do knížky unikátními fotografiemi.
Kniha má bez mála osm set stran, a tak jsme se na zhruba hodinové přednášce mohli dozvědět skutečně jen v kostce základní ale o to ne méně zajímavá fakta. Násobně podrobnější informace a nepřeberné množství dalších zajímavostí včetně osudů prstenů a jejich nositelů spolu s unikátní a často u nás poprvé prezentovanou obrazovou přílohou lze nalézt v knížce.

V úvodu přednášky nás Martin Toman pěkně navnadil: „Nad SS-Totenkopfringy se vznáší pár základních a tajuplných otázek: např.: Měl Himmler svůj darovák? Kde skončil prsten K. H. Franka? Kam zmizely stovky Himmlerových prstenů z Wewelsburgu, které sem vojáci vraceli?“

Ale nejdříve jsme se dozvěděli zajímavé základní údaje o prstenu:

Zrod prstenu: poprvé byl udělen 24. 12. 1933, původně zamyšlený jako dárek Himmlera svým věrným spolubojovníkům k Vánocům. Ten rok jich bylo uděleno 200, zachovaly se pouhé tři. Mimochodem jen tyto prsteny přísně vzato mohou být nazývány „darováky“, neboť jen prsteny z toto roku byly udělovány, od roku 1934 byly jen propůjčovány a panovala přísná pravidla, kdy musely být vráceny (tyto prsteny by se tedy – jak říká Martin Toman - mohly nazývat „propůjčováky“ :-) Poslední známé datum dochovaného prstenu je 21. 12. 1944.
Možná někoho překvapí, že prsteny nebyly předávány při nějaké ceremonii, na které si nacisté tak potrpěly, ale posílány jednoduše poštou. Souvisí to s tím, že na veřejnosti se nemělo o prstenu vědět, byla to vnitřní záležitost SS.
K prstenu přináležel darovací dekret, kterých se zachovala jen hrstka, takže některý může mít dnes větší cenu než sám prsten. Trošku záhadou je krabička, v které se SS-Totenkopfring zasílal, neví se, kdo je vyráběl, zachovalo se jich ještě méně než dekretů a mohou být tedy i cennější než dekret. A celá sada od jednoho nositele – prsten, dekret a krabička – to už je opravdový jackpot, zachovala se jen jedna. A to jen díky tomu, že než si mohl voják prsten, který mu přišel poštou domů, navléci, zahynul na frontě.

Duchovním otcem prstenu byl Himmler, autorem grafického návrhu a symboliky prstenu „Himmlerův Rasputin“ dvorní mystik Karl Maria Wiligut. Symboliku prstenu tvoří čtyři magické runy, dubové listy – tradičního německého stromu a lebka, která prý nebyla vybrána pro svou démonickou podobu, ale aby pomohla začlenit oddíly SS mezi elitní vojenské jednotky německých dějin, které tento symbol používaly. Za povšimnutí stojí, jak se měnila pravidla udělování prstenu – zatímco zpočátku jej získala jen elita SS, v roce 1944 již prakticky každý důstojník či poddůstojník SS, což jeho význam nutně degradovalo.

Další dosud nevyjasněnou otázkou je technologie výroby prstenů: jedni – jako Martin Toman - se kloní k tomu, že prsteny byly odlévány (ať už rovnou v kruhu, či jako pásek, který se poté svinul), jiní se zase přiklánějí k ražbě prstenu lisem.
Nebylo - zejména na frontě - výjimkou, že když nositel zhubl, nechal si prsten zmenšit. Dochovaly se tři prsteny s obrácenou lebkou a prsteny s vyškrábaným jménem Himmlera, zřejmě tak učinili vojáci, když Reichsführer-SS zradil a byl Hitlerem degradován.

Pochopitelně v době, kdy je trh zaplaven fejky všeho druhu, nás mimořádně zajímala pasáž přednášky nazvaná Jak rozeznat originál od kopie: Martin Toman říká, že když pochopíme zákonitosti prstenu, z devadesáti procent nemůžeme naletět. Hlavními vodítky jsou Himmlerův vždy rytý podpis, váha (do 12 g) odpovídající obnošení, přítomnost švu, datum odpovídající variantě prstenu - během jedenácti let, kdy se SS – Totenkopfring uděloval, se používaly čtyři varianty vzhledu. Je známo 31 variant dat vyrytých do prstenu, byla vybírána data významná pro nacistické hnutí a jeho mytologii, jako datum Hitlerových narozenin, datum noci dlouhých nožů, křišťálové noci, obou slunovratů… Pro názornost nechal Martin Toman dvě kopie kolovat mezi přítomnými na přednášce – všechny se vrátily v pořádku, nikdo je nezaměnil za originály :-)

A nyní tedy k těm pro znalce prstenu takřka mystickým otázkám.
Měl Himmler svůj darovák? Odpověď zní: ano, ale na dobové fotografii je vidět, že jej nosil obráceně, lebkou směřující k němu. Na nošení prstenu nebyl sice vydán předpis, (vyjma nařízení, že má být nosen na prsteníčku levé ruky), ale aby byly runy orientovány správně, měla lebka směřovat kupředu. Otázkou je, kde Himmlerův darovák skončil. Je dokonce známé pole, kde se odstrojil, našly se tam jeho věci včetně brilianty zdobené pistole či Řádu krve. Dnes je ale pozemek pod zástavbou.
Kde skončil prsten K. H. Franka? Existuje několik teorií: podle jedné mu byl odebrán na Pankráci, Martin Toman se spíše kloní k tomu, že vzhledem k tomu, že z Rokycan měl podle fotek odjíždět již odstrojený, mohli si prsten s dalšími jeho věcmi odvézt domů američtí vojáci jako trofej a mohl by se třeba jednoho dne objevit na eBay.
Kam zmizely prsteny z Wewelsburgu? Ve zvláštní truhle uložené v kryptě v suterénu Severní věže se měly ukládat prsteny po padlých či z SS vystoupivších vojáků, hovořilo se o tisících kusů, ale podle dochovaných záznamů jich zde skončilo daleko méně: 1562 kusů. O jejich zmizení panuje několik legend. První hovoří o tom, že ženista SS-Hauptsturmführer Heinz Macher pověřený Himmlerem zničením Wewelsburgu, prsteny vyzvedl, někde je ukryl a později se pro ně vrátil. Ta fantastičtější legenda říká, že jsou spolu s dalšími relikviemi a cennostmi SS ukryty někde poblíž v  tzv. Himmlerově štole. Třetí příběh je realitě nejblíž, kapitán Theodore M. Black, který se jako první americký důstojník dostal na požárem poničený hrad, zde našel krabici od doutníků s odhadem dvěma sty prsteny, které pak byly rozdány mezi americké vojáky. Některé z těchto prstenů skutečně existují.
Osobní tajemník K. H. Franka Robert Gies
Velitel Hitlerovy osobní stráže a zakladatel divize "SS-Leibstandarte Adolf Hitler" Josef "Sepp" Dietrich
Vlevo Josef "Sepp" Dietrich, vpravo pokladník NSDAP F. X. Schwarz
Vpravo velitel Pionir-Schule der Waffen SS Hradischo Emil Klein
A na závěr pro hledače militárií asi ta nejzajímavější a nejpraktičtější otázka: "Jakou máme šanci najít dnes u nás SS-Totenkopfring? Kolik jich asi tak ještě na nás v zemi čeká? Martin Toman uvádí, že jich mohlo být vyrobeno ke dvaceti tisícům (evidováno je 14752 kusů.) Častější nálezy u nás vysvětluje hlavně dvěma okolnostmi: přes naší zemi vedly ústupové cesty, byla zde demarkační čára, po válce tu vzniklo množství zajateckých táborů, kde se vojáci odstrojovali a velkou roli hraje i to, že lze u nás hledat volněji než ve většině evropských zemí. Pokud je známo, dosud se v Čechách našlo na sto prstenů. Martin Toman odhaduje, že by se možná mohla v zemi ukrývat ještě další stovka.
Jenže hledejte jehlu v kupce sena. Takže, kdo na to má nervy, vzhůru na již tisíckrát prohledané ústupovky a lágry, jen loni byly nalezeny v Čechách nejméně čtyři SS-Totenkopfringy. Je tedy pravděpodobné, že někde tam ještě další jsou, čemuž nahrává i svědectví některých šťastných nálezců, že když prsten neleží na plocho, ale kolmo k cívce, nemá příliš dobrý zvuk a je možné ho přejít.

Děkujeme Martinu Tomanovi za skvělou přednášku doprovázenou předvedením pozoruhodné sběratelské kolekce SS-Totenkopfringů. Ti, kterým přednáška utekla, budou mít možnost si ji poslechnout na letošním hledačském srazu ve Sloupu 12.-14. května 2017.

 Autor: Kasander

Komentáře