Úvod / Články / Odkrytá historie

Válku je nejprve slyšet...

23. 05. 2014 Autor: Kasander 4 komentáře
Je to trochu z ruky, kdo ale v létě zamíří do severní Francie a zajímá se o válečnou historii, neměl by si nechat ujít unikátní výstavu Zvuky války v Historickém muzeu Velké války (Historial de La Grande Guerre) v městě Peronne. Tím spíše, že je to co by kamenem dohodil od bojiště na Sommě, kde proběhly jedny z nejkrvavějších bojů I. světové války.
Je samozřejmě nemožné si dnes poslechnout, jak přesně tehdy zněly zvuky války. Neexistuje žádný záznam, vyjma toho z 11. listopadu 1918 z jedenácti hodin dopoledne v Den příměří, v okamžiku, kdy bitvy skončily a nad bojišti se rozprostřelo ticho, které zde nebylo "slyšet" od léta roku 1914. To ticho, které symbolicky v jeden okamžik nastane i v muzeu, nenechá žádného návštěvníka chladným.
Na výstavě demonstrují kurátoři zvuky, jež jsou nerozlučně spjaty s válkou: od řevu bitev, přes vojenskou hudbu k projevům velitelů a politických vůdců. Výstava předkládá svědectví veteránů, zápisky z jejich deníků...

„Zajímavé v souvislosti s první světovou válkou je, že první zkušenost všech vojáků byla hlavně sluchová či zvuková. Válku nejprve slyšeli, pak ji teprve viděli," vysvětluje kurátorka výstavy Claire Stewartová.

Válka, to je směsice zvuků, všudypřítomný rámus. Jinak je slyšet dělo, jinak výbuch granátu, jinak letící kulka. Návštěvníci ani nemusí mít velkou představivost.

Zatímco zvuky z fronty vzdálené několik desítek kilometrů se slévají do monotónního hučení, jak se místo bojů přibližuje, je možné postupně zřetelně rozlišit střelbu, ohlušující detonace nebo kroky pochodujících vojáků. To vše si mohou návštěvníci poslechnout u tzv. „zdi zvuků", když k ní přiloží ucho.
Velká část expozice je věnována hudbě, jsou zde vystaveny notové záznamy a hudební nástroje včetně těch, které si vojáci improvizovaně vyrobili v zákopech z toho, co bylo po ruce, třeba z vybuchlé munice, plechovky...
Hudba provázela vojáky po celou dobu, marš je vedl do boje, hudba jim dodávala odvahu, zvedala náladu i bojovou morálku, dodávala útěchu při pochovávání padlých...
Vystavena je např. i jazzová bicí souprava z roku 1915, tedy používaná na evropském bojišti dva roky před tím, než Američané vstoupili do války. Balalajka zhotovená ruským zajatcem zase ukazuje, že se hudba stala způsobem, jak bojovat proti nudě v zajateckých táborech.
Symbolické „amputované ucho" je zase připomínkou, jaké ohlušující důsledky měl válečný hluk na vojáky, kteří často trpěli nevratnou ztrátou sluchu či tinnitusem – neodstranitelným hučením v uších.
Zdroj: Centenary News, Radiožurnál, Historial de La Grande Guerre

 Autor: Kasander

Komentáře