Úvod / Nálezy / Falsa a repliky

Zlatý valouni

12. 08. 2011 Autor: hypo1 90 komentářů
Kámoš Izzy-Boy je dost chytrej a sečtělej týpek, vlastně si teď uvědomuju, že ho v Bohdanči nepotkáte jinak než s knihou v podpaží. Pořád něco čte a zná odpověď snad na každou otázku, ale zatím je to jen študentík, tak uvidíme, jestli z něj nakonec něco bude. Na druhou stranu to ale není žádnej suchar, páč v zimě na mysliveckym plese nám všem solidně podrtil bránice svým vyprávěním. Vlastně si už ani moc nepamatuju, jestli vůbec něco vyprávěl, ale vim jistě, že jsme tam všichni brečeli smíchy. No, zas tak jistě to nevim, ale na fotkách, který začaly po plese kolovat po Facebooku, jsme v tom smíchu všichni zachycený.

I stalo se, že se mi tenhle kámoš ozval někdy na začátku července, že se v nějaký hodně starý kronice ve Státnim oblastnim archivu v Zámrsku dočet o zlatonosný řece kdesi na Rychnovsku, kde ještě na konci středověku nacházeli valouny zlata jako křepelčí vejce veliký. Ze začátku jsem se těm jeho historkám smál, ale nedalo mi to a nakonec jsem souhlasil, že společně vyrazíme na víkendovou zlatokopskou akci.

Na místě určení jsme rozbili tábor, vzali provizorní nástroje a vyrazili proti proudu. Voda v řece byla ledová a nepomáhalo ani to, že se venkovní teploty zrovna pohybovaly kolem třiceti stupňů. Nohy nám omrzaly i přes holinky a o prstech na rukách ani nemluvim, ale po těch třech dnech hledání a rejžování jsme si docela slušně nahrabali. Bohužel jsem měl jen svůj vysloužilej foťák s vybitou baterkou, takže jsem nacvakal jen pár fotek na úplnym konci našeho hledání, ale myslim, že mluvěj za vše. Jsou to všechny valouny, co jsme za ty tři nekonečný dny vyrejžovali. Pro potřeby focení jsem je naaranžoval do říční tůňky, kde nebylo kamenitý dno.

Když jsme rozmrzli, začali jsme uvažovat o tom, jak proměníme zlato v peníze tak, aby to nebylo nějak extra podezřelý. Naštěstí mám z dřívějška přes bejvalku kontakt na solidní zlatnickou firmu v Mladý Boleslavi, která nám zlato přetavila do šesti větších bloků a skrz puncovní úřad opatřila puncama. Potom už s prodejem nebyl problém a my s Izzy-Boyem jsme teď docela šťastný a bohatý parchanti a i moje holka mě teď má o něco víc ráda. Vim, že většina lidí by to zlato odevzdala, zvlášť když je teď ta krize a stát potřebuje od svejch občanů každou korunu a taky vím, že jsme se s Izzym nezachovali úplně čestně, ale musíte nás chápat, jsme chudý, teda vlastně – byli jsme chudý a poctivou prací tady u nás ještě nikdy nikdo nezbohatnul. Chtěli jsme jen změnit svůj nuznej osud a to se nám vlastně nakonec povedlo.

 Autor: hypo1

Komentáře